Přes víkend jsem se stěhovala do svého nového 1+0 s výhledem na betonovou zídku, a protože jsem si to nějak špatně naplánovala, zbyl mi na hotelu v pondělí ráno obrovský a těžký bágl, který už jsem tam nemohla nechat. Rozhodla jsem se, že s tím nákladem prostě půjdu do práce a večer si to odnesu do nového domova. Nechtěla jsem ale, aby mě všichni kolegové viděli, jak se potácím s tou příšerou na zádech ke svému stolu, tak jsem vyrazila trochu dřív, abych byla v kanceláři před devátou. U dveří jsem zpozorovala, že Wojtek už je na místě a buší do kompu. Byla tam už i Claudia, Laura, a dokonce i Elia, která má španělský přístup k času. Všichni už jeli jako fretky. Trochu mě to překvapilo, ale neměla jsem čas o tom moc uvažovat, protože všichni samozřejmě okamžitě zvedli hlavu a podívali se, co pěkného si to nesu na zádech. A protože jsou hrozně milí, tak proběhla zdvořilostní výměna otázek a odpovědí na téma „Jana se stěhuje“. Než jsem si batoh stačila sundat, přišla i šéfová, která se zrovna vrátila z dovolené a myslela si, že já jsem právě přijela z Prahy. Tak jsme pokonverzovali o tom, jak „se Jana stěhuje“. Takže plán mi nevyšel a s obrovským batohem na zádech mě viděli úplně všichni.
Pak jsem zapnula počítač. A na hodinách bylo 10:00…
Často se mi v minulosti stalo, že jsem ve své roztržitosti nějak nezaregistrovala, že se mění čas, a tudíž jsem málem přišla někam o hodinu později nebo dřív - v září dřív a v březnu holt později… Ale vždycky jsem to nějak ukočírovala, dokonce i když jsem studovala v Německu – od té doby si taky pamatuju, že Zeitumstellung je změna času. A dneska se mi to skutečně stalo. Dneska, kdy jsem chtěla přijít dřív, aby mě nikdo neviděl s tím obrovským báglem. A ještě k tomu v Googlu! Myslím, že tohle je historka k popukání. :-)
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat