Věděla jsem, že se něco děje. To jeho mlčení bylo moc výmluvné. Varun se asi měsíc neozval. Dnes mi napsal, že se zasnoubil a v dubnu se žení. Napsal mi to přes chat a já jsem byla zrovna na odchodu k doktorovi a do toho se mě na něco ptal Jason (a ten to chudák slíznul, moje "what" bylo asi tak příjemné, že si to hned rozmyslel a otázku nedokončil. Jasone, promiň!) Věděla jsem, že se Varun už nikdy nevrátí a taky jsem věděla, že tohle přijde. Ale šokovalo mě, že je to tady tak brzy a že mi to řekl touto cestou. Napsala jsem mu něco hnusného, studeného a ironického a pak jsem toho litovala. Musela jsem běžet k tomu doktorovi. Celou cestu tam i v čekárně jsem o tom přemýšlela a bylo mi nanic. Zpátky v kanceláři jsem mu zase napsala a on zavolal. Řekl, mi že ji viděl jednou a hned na to byli zasnoubení. Zapomněla jsem její jméno a ani jsem se nezeptala, co dělá. Zařídili to samozřejmě rodiče. Našli mu holku ze stejné kasty a jejich horoskopy se k sobě hodí. Po svatbě se k němu přistěhuje do Chandigarhu.
To, že mi to Varun napsal přes chat, nebylo nejšťastnější, ale to je jedno. Teď už chápu. On mi to musel říct, aby neměl pocit, že mi lže (postupoval stejně, když o mně řekl svým rodičům, chtěl k nim být fér.... a jak to dopadlo...). Teď měl pocit, že mi to musí říct - musel to ale udělat samozřejmě pro sebe. O mně vlastně vůbec nejde. Ale takto je to v pořádku. Psal mi, že prostě musí přijmout věci, jak se mají. To, že je zasnoubený a že se za měsíc žení. On se teď musí začít soustředit na to, aby se zamiloval do té nové holky. Indie dnešních dnů. Varun vlastně nemá právo rozhodovat o svém životě. Za něj, sedmadvacetiletého IT specialistu, rozhodují rodiče. A on se podřizuje. Podřizuje se rodičům a smiřuje se se svým osudem. Podřízení se zní hůř než smíření se. Obojí je ale strašně zvláštní věc - nesouvisí to se vzděláním ani pohlavím. Nevím, s čím to souvisí. Nevím, co to znamená. Je to pasivita? Zbabělost? Strach? Pohodlnost? Cítím, že Varun nebyl ten pravý a že by to mezi náma dost skřípalo. Přesto mi je z toho smutno. Myslím, že je docela citlivý člověk. Ale na city není v Indii místo. Ani na vlastní názor. Co s tím? Nemá cenu o tom meditovat dál. Budu se s tím muset smířit... A je to tady. Smíření se, přijetí věcí, jak jsou - mnohem těžší než rebelanství. V tuto chvíli je nejrozumnější se s tím smířit. A stejně jedná i Varun. Takže není ani zbabělý ani pasivní ani pohodlný. Intuitivně ví, že to musí přijmout, jinak by měl z života peklo.
Příspěvky
