Obrazně nebo doslova?

Nedávno mi kamarád Jason vyprávěl, jak nabídl svému známému, který momentálně hledá práci, možnost používat internet u něj doma. Jason to možná udělal trochu ze slušnosti, trochu z kamarádství, určitě mu chtěl pomoct. A ten jeho známý to vzal doslova a u Jasona teď tráví spoustu času, což Jasonovi zase až tak nevadí, ale vadí to spolubydlícímu Honzovi, který studuje, takže doma je častěji a chtěl by tam mít klid a soukromí. Jason mi to popisoval anglicky asi v tomto smyslu: "Když přijde Honza domů, chce tam být sám, chce mít soukromí, chodit ve slipech, škrábat se na koulích (řekl: "scratch his nuts") ..." A dál už přesně nevím, jak pokračoval, protože jsem začala okamžitě přemýšlet o tom, jestli to myslí obrazně nebo doslova. A pokud doslova, tak proč se mužům spojuje klid a ničím nerušená pohoda doma se škrábáním na oněch místech? Asi to myslel doslova, protože jsme zrovna jeli tramvají 24 na Karlínské náměstí, on mi to vyprávěl, já koukala chvíli na něj a chvíli ven a pak jsem ho zahlídla: chlápka, který právě vylezl z nějakého lokálu, rozhlédl se, zapálil si cígo, opřel se o zeď a začal se škrábat, ano ano, přesně tam...

Zdokonalování se v józe

"Zdokonalovat se v józe znamená být ve spojení se svým tělem, nechat je prostoupit vědomím, přetvořit a spiritualizovat je," píše André van Lysebeth.

Myslím, že lidé dnes moc ve spojení se svým tělem nejsou. Platí to i o mně. Pořádně ani nevím, kde jsou umístěné které orgány a jaká je jejich funkce. A to je úplně to základní "spojení". Zato vím, jak přeložit do angličtiny "opravná položka", kdo je Gideon Toury a co to je přehláska. Hm. (I když, asi bych už musela hodně lovit v paměti..., což je hrozné, protože věci, které by bylo dobré vědět, nevím, a věci, které sice obecně nejsou tak důležité, ale měla bych je vědět už jenom proto, že jsem ten obor vystudovala a věnovala mu docela dlouhou dobu, už jsem taky zapomněla...)

A Dalajláma v knížce Cesta ke svobodě říká, že praxe dharmy je vnášení vyšší míry uvědomění do všednodenního života, což obnáší neustálou kontrolu svých záměrů, zkoumání svého těla, řeči, mysli a skutků.

Z obou myšlenek (Lysebethovy i Dalajlámovy) podle mě vyplývá, že člověk by si měl víc uvědomovat, co dělá, jak se chová, o čem přemýšlí. Hledat ve všem smysl a nenechat se jen tak slepě vláčet. Pak se propojí, co se propojit má, a začnou se dít zajímavé věci, například plnit přání, která máme už dlouho.

Pondělí

Koukám, že píšu vždycky v pondělí. Ani nevím, čím to je. Obvykle chci napsat něco o víkendu, ale většinou se k tomu nakonec nějak nedostanu, ačkoliv o víkendu se toho obvykle děje víc než přes týden. Šly jsme s holkama na mnohými opěvovaný film Once, ale ... nám se to nelíbilo... :-(. To film Realismus, který dávali minulou sobotu v rámci festivalu japonského filmu v Lucerně byl mnohem zajímavější, propracovanější, vtipnější, logičtější ... a vůbec... jak říkala Katka, u Once by stačilo udělat soundtrack a to kolem si mohli odpustit. Nevybavuje se mi žádný výjimečný záběr nebo myšlenka, která by mě zaujala. Nevím, čekala jsem víc...
Co ještě? Pomalu postupuju při vyjednávání s úřady a jinými podobnými organizacemi - T-mobile mi nechce zaplatit, co mi protelefonovali zloději, tak si s nima ještě trochu dopisuju, musím ještě nechat rozmnožit klíče, vyřešit auto, které má zamčený volant bezpečnostní tyčí, od které nemám klíč... zato ho možná mají maročtí zloději v Barceloně, nechat provést revizi kotle, koupit touster, nechat opravit dvířka od myčky (z Koryny se jim navíc nechce přijet až do Milovic, že je to daleko. Zajímavé. Prý ať se mi na to podívá "nějaký mužský". Ze strany Koryny to je docela originální přístup, zvlášť když je kuchyň ještě v záruce). Musím udělat daňové přiznání. Podat přehled příjmů a výdajů etc. Shromažďuju potvrzení o úrocích, darech apod. Shromažďuju další podklady a účtenky o ukradených věcech pro pojišťovnu, musím vyřídit další spoustu telefonátů... Běžné, každodenní "starosti".

Ale taťka už má nový foťák, Panasonic TZ3, to je super. A koupila jsem si novou varnou konvici a je moc hezká. A budu mít stejný foťák jako taťka - Terumi ho objednala z Japonska a budu ho mít za poloviční cenu, za jakou je k dostání tady. A o víkendu pojedu do Amsterdamu :-)
A hlavně: jóga byla včera zase dokonalá. Lucka říkala, že v ajurvédě se rozlišuje mezi léčením a uzdravováním se. Lečí se zvenku. Uzdravování probíhá zevnitř. Záleží na našem rozhodnutí.
A good-bye party uspořádám doma - lidi by se sem měli přijet podívat. Na ty místní zříceniny :-)

Jak si udělat pořádek...

Objevila jsem vynikající knížku. Jmenuje se Jak si udělat pořádek v těle, hlavě a v srdci. Podtitul zní Tělesná a dechová cvičení, vizuální meditace, jóga prstů, hathajóga. Strašně zajímavé je, jak se tam objevují některé věci, které nás učila Petra (hlavně o vizualizaci). Doufám, že nedojde k nějakým nesrovnalostem ohledně autorských práv - nejraději bych ji tady citovala celou. Je těžké vybrat jen něco. V první kapitole píše autorka Marta Zapletalová například tohle:

"Naše smysly jsou omezené. Naše oči vidí jen malý úsek skutečnosti, a ještě způsobem sobě vlastním. Červená barva má pro nás všechny společný jenom název, odstín, který vidíme, je u každého jiný. Každý vidíme jinak ostře, každý vnímáme jiné detaily. Díváme-li se na tutéž věc, vidíme každý něco jiného. Tak je to se všemi našimi smysly. Žijeme v jednom světě, ale vnímáme jej každý jinak. S klidným svědomím můžeme říct, že máme každý svůj vlastní, jiný svět. Proto by bylo hloupé domnívat se, že něco, co neznáme, nebo něco, s čím jsme se dosud nedokázali smířit, neexistuje.
Když připustíme, že ta část našeho já, kterou nevidíme, kterou nemůžeme uchopit, která je někde uvnitř našeho těla a kterou můžeme nazvat duší, je mnohem starší než naše ruce, nohy, hlava, a má před sebou daleko rozsáhlejší budoucnost než naše tělo, pochopíme věci, které se zdají být jinak nepochopitelné.
Zkusme uvěřit, že naše bytí není omezené na dobu od narození do posledního vydechnutí v tomto životě. Zkusme uvěřit, že naše existence sahá do hluboké minulosti, stejně jako do daleké budoucnosti. Nemysleme si, že jsme tady náhodně, bez důvodu a beze smyslu. Tak jako naše oči nevidí všechny obrazy a všechny děje, které nás obklopují, tak jako naše uši neslyší všechny zvuky a tóny, tak i naše myšlenky, pocity a city vyrůstají často ze zkreslených podnětů, které jsou zaviněny naší vlastní nedokonalostí. Možná, že důvod k tomu, proč žijeme, a proč žijeme pořád znovu a znovu, je právě v tom, abychom se vymanili z vlastní omezenosti, zaslepenosti a omylů, abychom se z nevědomého člověka někde na začátku stali člověkem vědoucím, který dokáže zvítězit nad nedokonalostí v sobě samém."

Cibelle

Byly jsme na ní s Lu v Akropoli (8. 12. 2007). Z téhle písničky se to nezdá, ale Cibelle je živel. Tohle je její Greengrass.

Mapa Dublinu

Dnes jsem si koupila velkou mapu Dublinu. Až teď jsem si uvědomila, že Google je úplně v centru města a jen kousek od přístavu :-) Ideální umístění. Čím dál víc se těším.

Ráno se mi podařilo vstát dřív a zacvičit si asi tak 6 pozdravů slunci. A připravila jsem si zdravou snídani - ovesnou kaši s medem a oříšky. To se mi myslím za celou dobu, co jsem v Deloittu (a snídám u počítače), nepodařilo. Je to určitě tím, že jsem byla včera po delší době na nedělní józe s Luckou Königovou - úžasná hodina. Při závěrečné meditaci citovala nebo parafrázovala východní učení: smyslem života je nalézt rovnováhu mezi úsilím a odevzdáním se.

Před Vánoci jsem objevila knížku Petra Hoffmanna Od pramene čínské medicíny. Teď jsem se začetla do prvního dílu Na frekvenci čínské medicíny. Jsem nadšená. Obě jsou výborné. A dává to smysl. Doporučuju všem, všem, všem.

První zápis

Udělala jsem si radost a založila si tento blog. Je 7. ledna 2008. Věřím na sedmičky. Ale není nutné, aby to datum bylo dokonalé. Dokonalejší by bylo asi zítřejší datum 8. ledna 2008, ale takhle to stačí, stejně jako 7.7.1976.

Chtěla jsem si sem dát fotky z úžasné Barcelony a psát, jak jsme si to s Hritamem užívali. A i když jsme si Barcelonu až do asi 00:35 (1. ledna 2008) opravdu vychutnávali, poté, co nám ukradli ty baťůžky (brýle, i-pod, telefon, foťák, průvodce, deštník, klíče, diář, korále, kosmetika etc., ano, jak říká Chris, ženy nosí ve své kabelce celý svůj svět), nám už tak skvělá a zábavná nepřišla. Všechno je to relativní. Budu jí muset dát ještě šanci. A tak jsem si dneska nechala rozmnožit klíče, zaplatila 8000 za telefonáty zlodějů, v pátek si vyřídila duplikát legitky na MHD a pomalu si budu odškrtávat položky ze svého dlouhého seznamu Things To Do, než odjedu do Irska.

Poučení: Dávat si pozor na baťůžky. Nepodléhat eufórii. Pořád stát nohama na zemi.
Obzvláště v Barceloně na pláži.