Objevila jsem vynikající knížku. Jmenuje se Jak si udělat pořádek v těle, hlavě a v srdci. Podtitul zní Tělesná a dechová cvičení, vizuální meditace, jóga prstů, hathajóga. Strašně zajímavé je, jak se tam objevují některé věci, které nás učila Petra (hlavně o vizualizaci). Doufám, že nedojde k nějakým nesrovnalostem ohledně autorských práv - nejraději bych ji tady citovala celou. Je těžké vybrat jen něco. V první kapitole píše autorka Marta Zapletalová například tohle:
"Naše smysly jsou omezené. Naše oči vidí jen malý úsek skutečnosti, a ještě způsobem sobě vlastním. Červená barva má pro nás všechny společný jenom název, odstín, který vidíme, je u každého jiný. Každý vidíme jinak ostře, každý vnímáme jiné detaily. Díváme-li se na tutéž věc, vidíme každý něco jiného. Tak je to se všemi našimi smysly. Žijeme v jednom světě, ale vnímáme jej každý jinak. S klidným svědomím můžeme říct, že máme každý svůj vlastní, jiný svět. Proto by bylo hloupé domnívat se, že něco, co neznáme, nebo něco, s čím jsme se dosud nedokázali smířit, neexistuje.
Když připustíme, že ta část našeho já, kterou nevidíme, kterou nemůžeme uchopit, která je někde uvnitř našeho těla a kterou můžeme nazvat duší, je mnohem starší než naše ruce, nohy, hlava, a má před sebou daleko rozsáhlejší budoucnost než naše tělo, pochopíme věci, které se zdají být jinak nepochopitelné.
Zkusme uvěřit, že naše bytí není omezené na dobu od narození do posledního vydechnutí v tomto životě. Zkusme uvěřit, že naše existence sahá do hluboké minulosti, stejně jako do daleké budoucnosti. Nemysleme si, že jsme tady náhodně, bez důvodu a beze smyslu. Tak jako naše oči nevidí všechny obrazy a všechny děje, které nás obklopují, tak jako naše uši neslyší všechny zvuky a tóny, tak i naše myšlenky, pocity a city vyrůstají často ze zkreslených podnětů, které jsou zaviněny naší vlastní nedokonalostí. Možná, že důvod k tomu, proč žijeme, a proč žijeme pořád znovu a znovu, je právě v tom, abychom se vymanili z vlastní omezenosti, zaslepenosti a omylů, abychom se z nevědomého člověka někde na začátku stali člověkem vědoucím, který dokáže zvítězit nad nedokonalostí v sobě samém."
"Naše smysly jsou omezené. Naše oči vidí jen malý úsek skutečnosti, a ještě způsobem sobě vlastním. Červená barva má pro nás všechny společný jenom název, odstín, který vidíme, je u každého jiný. Každý vidíme jinak ostře, každý vnímáme jiné detaily. Díváme-li se na tutéž věc, vidíme každý něco jiného. Tak je to se všemi našimi smysly. Žijeme v jednom světě, ale vnímáme jej každý jinak. S klidným svědomím můžeme říct, že máme každý svůj vlastní, jiný svět. Proto by bylo hloupé domnívat se, že něco, co neznáme, nebo něco, s čím jsme se dosud nedokázali smířit, neexistuje.
Když připustíme, že ta část našeho já, kterou nevidíme, kterou nemůžeme uchopit, která je někde uvnitř našeho těla a kterou můžeme nazvat duší, je mnohem starší než naše ruce, nohy, hlava, a má před sebou daleko rozsáhlejší budoucnost než naše tělo, pochopíme věci, které se zdají být jinak nepochopitelné.
Zkusme uvěřit, že naše bytí není omezené na dobu od narození do posledního vydechnutí v tomto životě. Zkusme uvěřit, že naše existence sahá do hluboké minulosti, stejně jako do daleké budoucnosti. Nemysleme si, že jsme tady náhodně, bez důvodu a beze smyslu. Tak jako naše oči nevidí všechny obrazy a všechny děje, které nás obklopují, tak jako naše uši neslyší všechny zvuky a tóny, tak i naše myšlenky, pocity a city vyrůstají často ze zkreslených podnětů, které jsou zaviněny naší vlastní nedokonalostí. Možná, že důvod k tomu, proč žijeme, a proč žijeme pořád znovu a znovu, je právě v tom, abychom se vymanili z vlastní omezenosti, zaslepenosti a omylů, abychom se z nevědomého člověka někde na začátku stali člověkem vědoucím, který dokáže zvítězit nad nedokonalostí v sobě samém."
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat