Tolik se toho událo, že ani nevím, jak to všechno sesumírovat. 28.2.2008 - už jenom to datum vypadá úžasně (asi na té numerologii něco bude... a tím pádem i na indické "horoskopologii", ach jo)... takže 28.2.2008 jsem naposledy vykročila z Deloittu. Ten okamžik jsem si samozřejmě chtěla vrýt do paměti, ale popravdě řečeno jsem si ani neuvědomila, že už jsem z budovy venku :-) Povídaly jsme si něco s Pavlou a Katkou a já si všimla až na můstku přes cestu, že jsem na můstku. Šly jsme na poslední společný drink do baru Gate, kam přišla i Katka s Michalem, Klárka, Terumi, Chris, Beau, Rainer a Jason a musím říct, že to byl moc příjemný večer. Samozřejmě, že nám naúčtovali víc, než jsme vypili, ale člověk se tím nesmí nechat rozházet.
Ten den jsem se taky sešla s Norairem. Už asi půl roku pracuje pro jednu realitku. Je neskutečně ambiciozní a určitě to někam dotáhne. Ví, co chce, a dostane to. Vždyť se taky narodil 1.1. Asi na té numerologii vážně něco bude.
Někdy odpoledne, když jsem nebyla v kanceláři, se vypařila Hmm, asi aby se se mnou nemusela rozloučit. Jakmile jsem odešla z práce (bylo asi za deset šest), tak se zase ke svému počítači vrátila. Nechci to komentovat, asi bych se pozvracela. Ale budu muset o Hmm ještě něco napsat, abych ze sebe dostala všechny negativní emoce, které se ve mě vytvořily za tu dobu, co jsem v Deloittu strávila. Ek mě zklamal taky. Přece jenom to byl můj šéf, a tak jsem s ním chtěla zajít poslední den na oběd. Navíc to on sám někdy začátkem ledna navrhl. Od té doby se však s návrhem nikdy neozval. Tak jsem to nechala na ten poslední den. Na oběd se mnou si samozřejmě čas nenašel, na oběd s Hmm samozřejmě ano.
Mamka mi říká, že špatně odhaduju lidi - že si o nich dělám naivní představy a vytvářím iluze a pak jsem zklamaná, protože se ukážou v pravém světle. Nevím. Nikdy jsem nepotkala něco takového jako je Hmm a Ek. Jsem ráda, že jsem od nich co nejdál a je mi smutno z toho, že když pomyslím na Deloitte, nepomyslím jen na všechny skvělé lidičky, co jsem tam potkala, ale bohužel i na ty dva a hlavně Hmm. Její nenávist je obrovská a dost mě to děsí.
Ale obraťme list - poslední člověk, kterému jsem poslala e-mail, byl Rubio. Rubio byl taky poslední člověk, s kým jsem si povídala v kuchyňce... Doufám, že se tato platonická láska přetransformuje do nějaké hmatatelnější podoby tady v Dublinu :-) Hm, koho potkám v kuchyňce jako první? :-)
A ještě jednou děkuju všem, kdo se podíleli na tom nádherném dárku - do toho náhrdelníku a náramku z červeného korálu jsem se úplně zamilovala - zítra se oba podívají do Googlu :-)
Ten den jsem se taky sešla s Norairem. Už asi půl roku pracuje pro jednu realitku. Je neskutečně ambiciozní a určitě to někam dotáhne. Ví, co chce, a dostane to. Vždyť se taky narodil 1.1. Asi na té numerologii vážně něco bude.
Někdy odpoledne, když jsem nebyla v kanceláři, se vypařila Hmm, asi aby se se mnou nemusela rozloučit. Jakmile jsem odešla z práce (bylo asi za deset šest), tak se zase ke svému počítači vrátila. Nechci to komentovat, asi bych se pozvracela. Ale budu muset o Hmm ještě něco napsat, abych ze sebe dostala všechny negativní emoce, které se ve mě vytvořily za tu dobu, co jsem v Deloittu strávila. Ek mě zklamal taky. Přece jenom to byl můj šéf, a tak jsem s ním chtěla zajít poslední den na oběd. Navíc to on sám někdy začátkem ledna navrhl. Od té doby se však s návrhem nikdy neozval. Tak jsem to nechala na ten poslední den. Na oběd se mnou si samozřejmě čas nenašel, na oběd s Hmm samozřejmě ano.
Mamka mi říká, že špatně odhaduju lidi - že si o nich dělám naivní představy a vytvářím iluze a pak jsem zklamaná, protože se ukážou v pravém světle. Nevím. Nikdy jsem nepotkala něco takového jako je Hmm a Ek. Jsem ráda, že jsem od nich co nejdál a je mi smutno z toho, že když pomyslím na Deloitte, nepomyslím jen na všechny skvělé lidičky, co jsem tam potkala, ale bohužel i na ty dva a hlavně Hmm. Její nenávist je obrovská a dost mě to děsí.
Ale obraťme list - poslední člověk, kterému jsem poslala e-mail, byl Rubio. Rubio byl taky poslední člověk, s kým jsem si povídala v kuchyňce... Doufám, že se tato platonická láska přetransformuje do nějaké hmatatelnější podoby tady v Dublinu :-) Hm, koho potkám v kuchyňce jako první? :-)
A ještě jednou děkuju všem, kdo se podíleli na tom nádherném dárku - do toho náhrdelníku a náramku z červeného korálu jsem se úplně zamilovala - zítra se oba podívají do Googlu :-)
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat