Neléto

Okolnosti si vyžádaly, abych si do práce přinesla náhradní oblečení. Sedět celý den v mokrých džínách není zrovna zábava. Jednou, dvakrát do roka se to dá přežít, ale ne čtyřikrát do týdne.

Jsou tomu už asi tři týdny, co mě probouzí vytrvalý déšť (ne, nejsem bezdomovec, ten slejvák je vždycky pěkně slyšet až domů). Dostat se do práce suchou nohou je nemožné. Nejhustěji vždycky prší po půl deváté, kdy vyrážím do kanceláře. Je pravda, že můj deštník není zrovna ve formě, ale ono je to tady celkem jedno. Člověk promokne tak jako tak.

Irskému nelétu nezdar!